Jdi na obsah Jdi na menu
 


když se něco děje

Shrnutí loňského roku

Rok jako každý jiný..závody, závody, závody..
Lucky obhájil rok v A3 a začal nový rok..Dastík i Bendelín vstoupili do A3 a Beníkovi se podařilo složit během chvilky všechny tři zkoušky, takže čekáme na prázdniny a pokusíme se o titul..třeba bude štěstěna na naší straně a klukům se podaří získat titul..Dastík bohužel zatím pokulhává, ale není všem dnům konec :o).
Léto nám nezačalo moc šťastně a Kelly podstoupila operaci a skoro týden jsme se báli, zda to zvládne..holka šikovná to zvládla a rodina jásala, když po 4 dnech po operaci udělala svůj první bobek :o). Jedno přešlo a druhé přišlo. Argo se otrávil. Léčba začala a Argův stav se začal zlepšovat..jásalo se a bohužel předčasně. Asi po měsíci od první otravy se Argův stav prudce zhoršil a Argo podstoupil výměnu krve..potýkal se a bojoval a vyhrál. Měsíc po prdkém zhoršení a následném vyléčení mu nefungovala zadní nožka a silně dopadal při každém kroku..bral prášky, injekce a vše se nakonec zlepšilo. Argo sice má nožku při chůzi v jiném úhlu než tu druhou, ale při ničem to nevadí.
V září jsme se přihlášili na MR v agility. Závodili jsme v družstvech i v jednotlivcích..výsledky nás potěšily..všichni byli šikovní a ve družstvech jsme v součtu byli čtvrtí..nádhera..jeli jsme jen z recese s vymyšleným názvem Hogo Fogo, podle tety Darmerkové a zadařilo se nám. Beník v jednom běhu byl na krásném 5 místě..byla jsem tak pyšná na toho svého kluka..Luckýsek byl v součtu za oba dny 5 a to nás taky hodně potěšilo..ale nejvíc si zaslouží pochvalu náš Jerry, který získal titul Mistra republiky ve veteránech pro rok 2011..já i uronila slzičky dojetí.
Po návratu jsem přemluvila manžílka na vysazení antikoncepce vůči psům a pořídili jsme si psí mimino. Překvapivě žádného pinče, ani křížence, ale patíka. Velmi živé zvídavé štěndo brzy stálo více než pes s PP, když zkoumala zahradu a šla zastrašit sousedy a zůstala viset za nožku, kterou si zlomila v růstové zóně a tudíž operace a hřeby do nožky a po 2 měsících operace a vytáhnutí hřebů. Naštěstí to naše trdlo je v pořádku a vypadá to, že jí nic nebude připomínat tuhle příhodu.
Loňský rok byl velmi finančně nákladný a my si mysleli, že s Novým rokem začne i šťastnější období. Prd..štěstěna se k nám obrátila zády.
U Kelky byl objeven nádor na vaječníku a ještě jeden se jí začal dělat u cecíku. Ten se začal zvětšovat a při lednové kontrole byl určen termín operace, kdy bude Kelce udělána kastrace, odebrán nádor u vaječníku a celá lišta mléčných žláz, kvůli druhému nádoru. Operace je 12. 1. a já nedělám nic jiného, než pořád potahuju a utírám oči. Kelce v březnu bude 13..bojím se operace, bojím se toho, že to může být zhoubné a Kelka nám odejde..Dušan věří, že to Kelka zvládne a tak věřím taky..celá rodina drží vše co může, tak jestli můžete, tak držte pěsti, aby Kelka vše ustála a ještě dlouho buzerovala všechny doma.
Tolik souhrn loňského roku..vlastně ještě jedna novinka. Po rozmýšlení a promyšlení vše pro a proti jsme odešli z našeho rodného klubu a začala nové éra všichni za jednoho, my za sebe :o). Cvičíme v Raťkách a pár dobrodinců se k nám přidává a natřásá pupky při agility. Jak to půjde, nebo zda to půjde ukáže čas. Ale na klub, který nás odkojil určitě nezanevřeme :o))

 

VELKÁ AKTUALIZACE, 11.7.2011

Nevím, jestli to tak má většina národa, ale pořád nestíhám a stále je tak málo času. Aktualizaci jsem měla naplánovanou dávno a stále jsem se k ní nemohla nějak dokopat a tak jsem ji psala na etapy. Pak jsem vše smazala, protože nejdůležitější věcí, která se u nás udála byla ta, že Kelly byla na operaci.

Operace se týkala střev a byla náročná, nebylo jisté, zda to Kelly vyhraje a tak nebylo divu, že jsem se bála a hučela jako tele. Když jsem ji nechávala na veterině, pošeptala jsem ji do ucha, aby to kvůli mě zvládla, že ještě nechci bez ní být a nejsem připravena. Nevím, zda budu někdy připravena na odchod jednoho z nich, ale když jste tomu blízko, tak se modlíte, aby se to mohlo oddálit. Kelly bojovala, ale vyhráno prý bude, až udělá první bobek a tak nemusím říkat, že zpráva o jejím hovínku obletěla celou rodinu a ta jásala. Operace proběhla v neděli a ve středu Kelly večer poprvé od operace štěkla Dušanovi na pozdrav.. sice to vyznělo jako škytnutí, ale udělalo nám nesmírnou radost. Ve čtvrtek byla radost z hovínka a bylo vyhráno.. tedy částečně.. při sonu byl za vaječníkem objeven nějaký útvar a Kelly bude pod dozorem. Snad to bude v pořádku a nic už ji v podobě operace nehrozí. Uvidíme a budeme držet všechny tlapky a pěsti.

To, že jezdíme po závodech je jasná věc. Čeká nás v nejbližší době Lamberk, Pasohlávky, které budou společně takovou naší dovolenou, tábor u nás na cvičáku, Prostějov, možná Přerov a tak bych mohla pokračovat stále dál.

Naši kluci jsou všichni ve trojkách, Jerry oficiálně nastoupil kariéru veterána a já se dobrovolně vzdala Luckyho. V Kladně jsme spolu běhali jeden den a já myslela, že toho psa zastřelím - stále se ohlížel, kde že se ten Dušan ukrývá. Zastavil se a koukal, nebo naopak běžel a rozhlížel se a nevnímal mě a skákal si svou vlastní trasu.. jediný běh, který jsme dali hezky byla zkouška a mám s Luckym druhou zkoušku. Myslím si, že i poslední.. stačí mi přemlouvání Jerryho a ne tak ještě Luckyho. Proto druhý den opět běžel ze svým milovaným Dušanem. V Kladně byli závody formou postupu do finále a naše děti měli štěstí a dostali se tam - teda Beník a Dastík. Když jsme v sobotním finále přišli na řadu a před náma se všichni diskly, určitě mi to nepřidalo na sebevědomí a s přáním mého manžílka hodně štěstí, jsem odpověděla: "Tak a jdeme na porážku!" Beník se snažil a v jedné části parkuru mi málem pod nohama proběhl do tunelu a byl by to disk, naštěstí se rychle zorientoval a skočil správnou překážku, v druhé části jsem zapoměla udělat otočku a tak improvizací jsme se nějak dostali za látkáč a následně skočky, kde musel Beník zapnout mozeček a udělat stahovačku mezi bočnice, protože já nebyla díky zapomenuté otočce tam, kde jsem měla být. Stahovačku zvládl na jedničku a hezky naběhl a vyrovnal skočku, která následovala.. ještě chyběli dvě do cíle - jedna kdy pes doskakoval a měl před sebou náběh na kladinu a druhá šikmo do cíle.. náběhu si Beník ani nevšiml a šikmou skočku skočil tak jak měl. Jásání Dušana nemusím ani popisovat. Bezchybný běh Beníka a popletené paničky nás vyšvihl na první místo. Dastíček šel moc hezky, při každé skočce jsem ani nedýchala, aby ji neshodil. Zóny předpisové a krásně vnímal a opisoval Dušana.. bohužel Dušan vyzkoušel jednu otočku, kterou Dastík moc neznal a tak se minul překážky.. při předposlední skočce, kdy viděl Dastík náběh na kladinu se v jeden moment zdálo, že to neubrzdí a tu kladinu dá, těsně před ní se stočil a doběhl do cíle. Jedno odmítnutí, ale i tak byli třetí! Když nám přinesli na stupínek vítězů jahodový pohár, tak jsem ho klukům dala hned na stupínku vylízat! Ozvalo se sice mručení, že to je pro lidi, ale moje připomínka, že oni si to zaslouží víc sklidila potlesk.. není to snad pravda, že naši pejskové si zaslouží odměny víc, než my? Musí se přece víc snažit než člověk, který běhá jen kolem překážek, nemusí nic přelézat, přeskakovat a nebo probíhat.
Následovaly závody v Hruškách a v Brně.. v Brně se nám velmi dařilo - Beník třikrát čistý disk, Dastík v prvním běhu shodil co mohl a druhý dal docela hezky, jen Jerry a Lucky zabodovali. Přivezli jsme si krásné pohárky a spoustu cen, no a taky ten den se stala ta nehoda Kelly a v neděli už šla na operaci.
Ještě že to dopadlo, jak to dopadlo a Kelly je v pořádku a bude opět doporvázet kluky na závodech a dělat hlídací gardedámu!!

 

Zlechov 14.5. a Blansko 15.5.

Nejprve bych se chtěla omluvit našemu Šišinkovi..byla jsem úplně nadšená z toho, že jsme v Prostějově s Bendelínem postoupili, že jsem zapoměla napsat, že parkury paní Máčkové se Luckymu líbili tak, že první běh zaběhl čistě a tudíž už může být manžílek v klidu a teď přebírám našeho psychouška já do jedniček, kde najde snad znovu sebedůvěru (i když semnou nevím nevím)..druhý běh řekl Dušan, že nebude řešit žádné chybičky a půjde jen o to, rozběhnout Šíšu co nejvíc, aby zapoměl na motané trojky, které ho znechucují a na parkurech to dává najevo. Lucky fakt běžel..náběh na slalom se mu nepovedl a tak ho Dušan opravil, ale pak mu utekl a Lucky nedodělal slalom až do konce..už ho Dušan nevracel a naopak ho vyburcoval k rychlému běhu dál..Lucky utíkal tak jako když ho to ještě bavilo a byl to fakt hezký běh..bylo vidět, že jsou oba uvolnění a mají z běhu radost. Kéž by tu radost měl i nadále.

Na dvojzkoušky jsme se opět těšili oba dva s manžílkem..ráno děti vycítili, že se něco děje a začali pofňukávat..jeli jsme až na dvojky a tak jsme mohli v klidu vše nachystat ráno a neburcovat děti večer. Samozřejmě se nakvartýrovali do auta jako první, aby jsme se náhodou nenechali doma.
Dušan doma řekl, že se dnes cití na to, že s Dastíkem postoupí a já měla premiéru ve trojkách. Nějak jsem to neřešila, protože tím, že jsem si ve dvojkách říkala pořád o přestupu, tak jsem nebyla schopná něco zaběhnout, protože jsem byla nerovzní. Řekla jsem si, že jsem si splnila cíl pro tento rok a to mi stačí..chtěla jsem s Beníkem do tojek a jsem tam..tak o co jde..
Dastík šel první..parkury byli hezké..dalo se is pesanem rozběhnout i když někde byli pasáže, kdy se muselo dost pesana hlídat. Dastík se snažil a zbývalo jen kousek parkuru..já ani nedýchala..zatím šel bez shození tyčky a točil hezky kde měl..prostě se mi běh líbil..pak přišla osudná stahovačka kolem bočnice a náš Dafulík v rozběhu nestočil tak jak měl a na předposlední skočce se diskl..konečně jsem se nadechla a zklamaně vypnula foťák, kterým jsem nahrávala kluky v akci. Druhý parkur se Dušanovi líbil ještě víc..s napětím jsem sledovala jejich běh a opět se mi nedostávalo vzduchu do plic..zóny vytl předpisově..zbývalo skočit poslední tři skočky..byla jsem asi nervozní víc jak kluci na parkuru..ale vyplatilo se..Dafulík se snažil a zaběhl krásný čistý běh a tím pádem si vyhrál přestup do trojek..krásný pohled na našeho voříška, který stál na stupínku nejvyšším mezi borderkama, mezi jejichž výškou se snadno ztrácel. Nemusím psát, jak jsme byli s manžílkem na naše rezavé sluníčko pyšní.
A byli tu trojky..mě začalo kručet v břiše a dostávala jsem hlad, ale kvůli prokrmování na parkuru, které by se konalo, kdybych se šla nacpat, jsem trpěla.
Začínal Lucky a vcelku běžel..až po osudnou houpačku..z Prahy si pamatoval jen tu hroznou ránu po dopadu a tudíž za polovinou skočil dolů..Dušan ho znovu dal na houpačku a povzbuzováním doťapkali až na konec..Lucky už byl opět rozhozený, ale pak se rozběhl a opět utíkal..v druhém běhu obdoba..jen s tím rozdílem, že pak se s tím už nevyrovnal a utíkal si opět svou trasu. Co se dá dělat..uvidíme, zda se mu podaří se semnu trochu srovnat.
Nevím jestli jsem byla nervozní, ale myslím si, že ne až do doby, kdy ten mj pakoušek se rozhodl, že si vystartuje o něco dřív než já a když jsem se na něj podívala, tak už byl pod tyčkou a sice jsem se to snažila zachránit, ale Bendelín první skočku podlezl..v ten moment jsem asi začala být nervozní a tak vypadalo naše hádání na parkuru..v duchu jsem nadávala, že kdyby se diskl někde na překážce v plce, tka to pochopím, ale na startu..ještě ve středu jsme trénovali starty, protože Beník začal být nedočkavý a začal se mi posouvat a startovat dřív..ve středu byl šikovný a starty mu šli..v sobotu na ně prděl..první běh disk..jako prvničky a ne jako trojkaři :o)))
Druhý běh jsem na něj byla asi už moc tvrdá, bylo mi ho líto, jak jsem na něj pořád syčela čekej, ale Beník vydržel a až jsem se připravila a dala pokyn, tak se rozběhl..sice to byl běh hlídaný, neuvolněný a takový strunulý, ale doběhli jsme čistě..bohužel už byl nasazený čas a na ten jsme neměli..měli jsme trestné bodíky za čas, ale zkouška na V. Pár setinek vteřin a už je vše jinak. Byli jsme druzí.

V neděli jsme jeli do Blanska, protože teď nemáme v plánu nic..teda máme, musíme opět něco udělat na domečku, aby jsme rodičům na chvilku zavřeli pusu ;o))
Ráno bylo zataženo, ale nepršelo, začalo, ža jsme vyjeli..po příjezdu nám bylo řečeno, že závody nebudou pokud se nedostaví, minimálně 20 lidí..nakonec se lidičkové dostavili, ale i tak jsme měli pouze jeden běh a to agility..rozhodli jsme se na místě, že přihlásíme i našeho vetoška Jerryho a že poběží s Dušanem a já s Luckym..Dušan se mi smál, že se Lucky ani nerozběhne, protože prší a princezna se nebude namáčet, do tunelu nepůjde, protože tam stojí voda atd...
S Jerrym šel na řadu první..položil ho na zem a Jerry zapíchnul nos do země..Dušan se už rozbíhal a Jerry se ještě neodpíchl od země..nakonec začal utíkat a byl fakt šikovný, jen ve slalomu se opět začichal..ale i tak šel docela rychle - myslím tím na našeho Jerryho. Pak jsem byla na řadě já. Dala jsem Luckyho na start a nadešla si za překážku s doměním, že semnou fakt Lucky půjde..rozběhl se asi na třetí zavolání..no rozběhl..začal vyklusávat..před tunelem začal hledat Dušana. ale nakonec se trefil do tunelu..áčko málem minul, na poslední chvilku asi zapnul mozeček a uvědomil si, že áčko je áčko..následovala rovinka..světe div se, Lucky se rozběhl a já to tak tak těsně před tím, než se málem diskl uřvala na otočku..i tak jsme to zvládli čistě, ale ten čas....Beník šel na řadu první a asi si zapamatoval ze Zlechova, že tu prdel nemá zvednout dokud neřeknu seděl a čekal na povel..běžel hezky až na to, že zapoměl co je zóna na áčku a skočil si ji..ale časem byl vzhledem k povrchu fakt dobrý..Šel Dastík a při otáčení shodil dvě skočky..
Přes klouzavý povrch se nám podařilo ze všema účastníky závodu být na bedně..Jerry skončil čtvrtý, Lucky druhý, Beník první a Dastík druhý..vyhráli balíčky a pivo pro psy..
Večer jsme jim dali granulky a zalili pivem..nedůvěřivě se dívali a očichávali misky..první notorik a odvážlivec Kelly se pustila do jídla..Dastík ji následoval a Jerry se tedy přemohl a začal taky..pouze Lucky stávkoval a ze zdviženým nosem odcházel do ložnice..asi se urazil, co jsme mu to dali..Kelce to zachutanlo tak, že se hnala k Luckyho misce..musela jsem ji zvednout, jinak by Kela určitě praskla..no ještě tam mají dvě pivíčka, snad se z nich nestanou alkoholici ;o)
 

 

PROSTĚJOVSKÉ DVOJZKOUŠKY, 30.4., 1.5.2011

Původně jsme vyrazili pouze na jeden den, ale situace se poněkud zvrtla a tak jsme zkouškovali dva dny. Počasí v sobotu dopoledne přálo, ale přání, aby tak zůstalo se vyplnilo jen tak na půl. Odpoledne kolem cvičáku řádila bouřka, blesky půlily obohu a hrom burácel.. přesně počasíčko pro našeho psychouška Luckyho.. jako by nebylo málo, tak zrovna když byl na startu si hrom zaburácel a Lucky se začal třást a ani Dušanovo blbnutí ho nepovzbudilo k větším výkonům.. Lucky se v obou zkouškách diskl.. Jelikož se blížil termín obhajoby, tak Dušan byl už i tak nervózní a Luckyho blbnutí mu asi nepřidalo.. ale bral to sportovně a řekl: "No co, tak půjdeme do dvojek a třeba se Šíša opět rozběhá!" Běhy s Dastíkem byli plné radosti a elánu.. on to prostě jinak neumí. Dastík jde do toho vždy s plným nasazením a někdy je to o to horší - nejde ukočírovat. Sobotní zápolení neskončilo nijak příznivě. Já s Bendelínem jsem stála před zkouškou, která mě mohla vynést do trojek a taky vyhrát sázku s mým manžílkem.
Sázka měla dvě části - šlo o to, kdo s našich dětí bude dřív ve trojkách, jestli Dafule, nebo Bendelín, který šel do dvojek skoro dva roky po Dastíkovi a chybělo mu v sobotu dvě zkoušky a nebo Dastík, kterému chyběla pouze jedna zkouška.

A samotná sázka? Pro někoho blbost, pro mě zadostiučinění a Beníkův titul - první část totiž byla taková, že Dušan bude říkat Beníkovi Velký vezír, což mě ani moc neupoutalo.. druhá část byla pro mě důležitější.. (omlouvám se, pokud to budou číst lidičkové, kterých se to týká).. Dušan od toho dne, co k nám Bendelín přišel, říkal Beníkovi Vacenovják (tohle pochopí jen naši vesničtí sousedi).. já chtěla dokázat, že Beník je chytrý a tu přezdívku si nezasouží. Sázka zněla, že už mu tak nikdy neřekne. Beník se opravdu snažil a zaběhl krásný čistý běh i když paničce lepila prdelka. Když pak byli na světě výsledky a Beník byl první, měla jsem opravdu velkou radost.. polovina sázky byla vyhrána.. jen ji dokončit.. bohužel ten den se nám ji nepodařilo vyhrát.

V neděli začínal opět Dušan s Dastíkem a jejich první běh byl fakt super.. Dušan ho nehnal a Dastík dal čistý běh - bohužel byl pomalejší o několik setinek a bedna mu utekla o jedno místo, byl čtvrtý. Beník taky zaběhl čistě a čekalo nás místo za Dastíkem.. byli jsme pátí. Druhý běh zkoušek se Dastíkovi nepovedl, zato Beník získal titul velký vezír a nadobro zanikla přezdívka Vacenovják.. zaběhl čistě a byl druhý.. tímto během jsem si splnila cíl na tento rok.. přestupujeme do trojek. Není jisté, že se tam udržíme, není jisté ani to, zda nějakou zkoušku složíme, jisté je ale to, že jsme tam..

Vím, že mít jiného psovoda, tak by byl Beník ještě lepší.. je snaživý a vnímavý a s kýmkoliv je i rychlejší.. bohužel se zatím musí spokojit semnou a třeba to někam dotáhneme.. no třeba zpět do dvojek.. kdo ví... ale můžu si říct, že jsme tam byli ;o)))

Díky Beny, že jsi taková snaživka a že jsme to spolu dokázali..

 

 

Zetor Brno - Dvojzkoušky 23.4.

Jelikož Lucky potřebuje obhájit A3 a mohl dál zůstat ve trojkách, já s Bendelínem chci také do trojek (zda se udržíme je věc druhá, ale chci si číct..byli jsme tam..dokázali jsme to ;o)), bylo zapotřebí najít závody, kde zkusíme zkoušku ulovit. Zetor měl v plánu zrovna dvoje, takže to bylo jasné. Dvojky začínaly později a tak jsme si mohli po tom, co jsme dali Dastíčkovi léky ještě chvilku zdřímnout. I tak jsme vyjeli docela brzy, protože jsme neznali cestu a i když nám ji hodně lidí vysvětlovalo, stalo se to, co jsme očekávali..zabloudili jsme. Na nejbližší benzince jsem se šla zeptat místních domorodců, kde je kynologický klub Zetor a asi jsem mluvila pro ně dosud neznámou řečí, protože se na mě dívali jako na blázna. Pak přece jen vystoupil jeden odvážlivec z jejich řad a posuňky a gestikulací jsme se dostali až k Zetoru..bohužel v ten moment, co jsem poděkovala tak jsem zapoměla všechno, co se mi snažil pán vysvětlit a zbylo jen..na světlech doleva a pak první doleva...ukázalo se, že jsem šikulka, že si strany pamatuju, protože obě cesty tam vlevo opravdu byly..bohužel k cíli nás nedovedly..u nějaké polorozpadlé firmy se krčilo křoví, pár stromů a všudepřítomný bordel..skvělé místo pro natočení nového českého hororu..pomalu jsme projížděli kolem a v zatáčce se vynořilo auto a z něj čouhala noha..super..civilizace..teda část civilizace, snad nám pomůžou..několik líně se válejících mladistvích po všech místech auta se na nás dívalo nevěřícně..Dušan prý..zeptej se jich na cestu..já..proboha..já se jich ptát nebudu..vidíš ty výrazy..pak se otočil kluk od volantu  a já otevírala okýnko a nadávala, že ta elektrika je nějaká pomalá..po dlouhé době jsem viděla krásné modré oči, v kterých se dá utopit..černé vlasy, modré oči..hezký kluk..bohužel po mé otázce, jestli neví, kde je kynologický klub Zetor se na mě díval a já nevěděla jestli neslyšel gynekologický, protože neodpovídal a jen se na mě díval s divným výrazem ve tváři..zase jsem přemýšlela o mojí mluvě a jestli mi vůbec rozumí, když konečně promluvil..kynologický klub Zetor???? já na to..jo..hmmm..a ticho..pak do našeho plynulého rozhovoru vstoupil duchapřítomně můj manžel..kluci, kde je cvičák...jooo cvičák, tak to musíte zpátky na hlavní, dáte se doleva a tam pod lomem už uvidíte ukazatel..zavřela jsem pusu, procedila díky a zařekla se, že příště budu opravdu mluvit jen po našem..cvičák, jak cvičák ne?

Přijeli jsme s předstihem a měli čas v klidu na kafíčko, procházku k vodě, v klidu si rozložit věci..prostě pohodička. Když jsme přišli na řadu, sluníčko hezky hřálo, ale moje antibiotika nedovolovali volnější pohyb na sluníčku a tak jsme se schovávali ve stínu. Prohlídka ukázala, že motané parkury se nebudou líbit ani Beníkovi, natož Luckymu..Dastíkovu je to jedno, hlavně když běhá. První běh jsem si nevěřila..skočky okolo a být u nich..hmm to bude u mě problém..světe div se..Beník to zvládl a po přečtení výsledků jsem byla fakt šťastná..byli jsme první. Dastík vzal běh opět radostně podle svého..nejlépe si vedl na kladině..kladinu proběhl velmi rychle a jeho zastavované zóny jsou ukázkové..tady byla taky..ale trošku jinak..v rozběhu hlídal pánečka a když si chtěl skočit na zónu, tak se minul a skočil vedle kladiny..stál a ukazoval, jak jeho zóna je perfektní..Dušan stál a díval se na Dastíka a ten si asi uvědomil, že nestojí na zóně a začal se rozhlížet, kde to vlastně stojí..náhle uviděl kladinu vedle sebe a vesele naskočil na zónu..disk..ale velmi veselý..v druhém běhu opět Dastík zazářil na kladině, kde s poloviny spadl na zem..při jednom skoku mu podjeli nohy a nosem poryl kousek parkuru..až doma jsme si všimli, že má natržený čumák a odřený spodek tlamy. Ale vůbec to neřešil a ze zápalem pro něj vlastním doběhl do konce. V tomto běhu zazářil i Dušan, kterému u třetí překážky podjeli nohy a málem sebou sekl na zem..ustál to..na stejném místě jsem málem sekla i já na prdel, ale ustála jsem to a Beníka jsem stočila vcelku dobře, až na to, že já ho chtěla na druhé straně, ale Beník se šel podívat, proč se chci válet na zemi..těžší pasáže jsme měli za sebou a už chyběly jen dvě skočky do cíle..tady se ukázalo, jak je Beník vnímavý a panička tele..otočku za zády samozřejmě nestihla a tím, že mávala rukama za sebe poslala Beníka na okolo a disk byl na světě..jsem fakt tele..Luckymu se točivé parkury nelíbí a dle jeho nálady utíkal..spíše se šoural po parkuru...v druhém běhu se rozběhl a když se rozběhl, tak si šel podle svého uvážení a víc se mu líbila první díra tunelu, než ta, ke kterého ho lákal Dušan..dvakrát disk a opět neobhájení trojek..jedna zkouška a tolik problémů. 

Snad se to už příště podaří...

 

 

 

Šlapanice - Speciál large a special small

Tyto závody se konají dva dny a v jeden den soutěží large a v dalším dnu soutěží medíci a smolíci. Protože máme obojí, tak se jede dva dny. Jeden den si to užívám, protože závodím, druhý den odtrpím, závodí pouze manžílek a já sedím, natáčím a nebo se cpu palačinkama, které tu mají fakt výborné. 

Prví den závodil Dafulík a Bendelín. Parkury stavěla Gabriele Steppan. Byla to trošku jiná zkušenost, nejvíce se mi líbil třetí parkur, při kterém se mohl pejsek trošku více rozběhnout a stále ho jen nehlídat.

V prvním běhu se nám nedařilo a Beník poshazoval několik latěk, málem jsem se lekla, že běhám s Dastíkem. Nepadalo to jen nám, tolik shozených tyček jsem snad na závodech ještě neviděla..pejsek byl třeba už u třetí překážky a první spadla..bohužel se vše počíatalo. Když spadla v našem běhu už třetí tyčka, přestala jsem dbát na přesnost a už jsem Beníka tolik nehlídala..proto když jsem dala přeběh před psem a Beník skočil skočku obráceně, neřešila jsem to - jump disk. Zkouška - začala jsem být nervozní, protože jsem si dala úkol pro tento rok dostat Beníka do trojek..důvod..první - byli jsme tam!!, důvod druhý - operace a jsem docela nervózní jak dopadne a ten třetí..moje koleno začíná stávkovat a nevím, jak dlouho se ještě bude podvolovat mému mučení na nerovných plochách a běhání. Snad proto, že se tam chci tak dostat, tak se nám zkouška nedaří dokončit..Beník je snaživý, ale panička to vždy někde pohnojí. Tentokrát nevím, čí chyba to byla..ale Beník shodil třetí překážky laťku a bylo vymalováno..spadla ze mě tréma a my doběhli bez chyby. Snad příště. Zkouška LA2 7.místo s postupovou rychlostí 4,53. Na Beníka myslím super. Poslední běh agility..v tomto běhu jsem na pár vteřinek, které se mi zdáli jako věčnost ztratila Benďu a objevil se někde, kde on měl být, ale já ho čekala jinde..chytrý můj Placička to vyřeršil..uhádali jsme se před překážkou správně a doběhli bez chybičky a bylo z toho 4. místo. Beník dostal cenu i za 4. místo a kostičku si snědl hned na stupínku a odmítal odejít, dokud nebude hotový..vůbec mu nevadilo, že se vedle něj už vyhlašuje další běh.

Dastík se začíná asi opět dostávat do puberty a začíná dělat takové blbůstky, které dříve nedělal..je opravdu velmi vynalézavý..podle mého názoru chce být asi rozhodčím, protože si vymýšlí své parkury..vedení pánečka začíná odmítat..asi ví víc, než páneček. V prvním běhu se mu nepovedl náběh do slalomu a smetl dvě tyčky, ale běh byl docela super s postupovou rychlostí 4,39 si doběhl pro 23 místo. Zkouška..v té jsem ani nedýchala, protože Dastíčkovi chybí pouze jedna jediná zkouška do trojek..půl parkuru už bylo odběháno a zatím vše bez chybičky..pak při hop levá zavadil o skočku a laťka šla nemilosrdně k zemi..zkouška s postupovou rychlostí 4,90 a 6.místo. Poslední běh byl veselý běh..nejprve páneček nestihl co měl a Dastíček aby dohnal pánečka vynechal skočku, zaběhl do tunelu a byl to disk..oprava a ten osudný tunel..tam se Dastík stočil na opačnou stranu a motal se..hledal pánečka a nevěděl, kde ho ztratil..oprava a další tunel, následovala kladina..Dastík si vybral tunel..to už Dušan bral jen z legrace a vyslal Dastíka na slalom..Dastík se otáčí a míří na skočku..no nic..snad se příště alespoň domluví, kterým směrem půjdou.

Další den byl na řadě Lucky. První běh dal moc hezky..sice do toho nedal svou rychlost, ale tady to moc nešlo..na pánečkovi bylo vidět, jak moc Luckyho hlídá a kdyby panička dala záběr na zadek, tak by bylo vidět jak ho má páneček stáhnutý, aby mu Lucky nestřelil někam, kam nemá. Postupová ryhclost 4,40 a 4. místo. Pak vylezlo sluníčko, začalo nádherně hřát a tudíž se začali dít divné věci - země se zatetelila a začali vylézat osičky - vosičky. Lucky na startu sice vystartoval, ale hned se začal ošívat a uhýbat těmto potvorám. Naše cíťulka to psychicky nezvládl a přes druhou skočku vzal roha. Mrzelo to o to víc, že Luckymu chybí jedna trojková zkouška do obhájení. V posledním běhu se opakoval ten samý scénář, jen o pár překážek dál..dokonce jednu sviňuchu vdechl, ale naštěstí ji hned vyplivl. Další úprk z parkuru.

Na tomto závodu si zkusil zaběhnout jako doskokan i náš Jerry. Zaběhl dva čisté běhy a oba pod minutu..což je na něj super výkon, když opomenu několik lákavě hárajících fenek. Pan rozhodčí našeho Jerryho obdaroval..měl totiž možnost vyhlásit tým, který se mu líbil..asi se mu líbil náš čuchomil. Moc děkuju a děkuju i za možnost doskokanit.

Snad se nám bude příště dařit víc a nebo se alepsoň osičky-vosičky, či jaké to potvory na naše běhy schovají .

 

 

Předvelikonoční výprask v Hodoníně

Když už se v tom angažujeme, tak se i přihlásíme a to všichni..teda skoro všichni..Argouš nebyl přihlášený až do uzavírky, protože jsem pořád váhala..nakonec jsem ho stejně přihlásila a vyzkoušel si závody na domácí půdě. Hru si odběhl pouze Argouš na seznámení a aklimatizování. Následovalo agility začátečníci a tudíž Argouš..začátek super..Argo seděl na startu jako zařezaný a upřeně mě sledovat, což se nestává tak často..vždy čumí po všem a po všech, jen já jsem vzduch..ale naštěstí když promluvím, tak se opět soustředí na mě. Zbývalo jen pár překážek do konce a oddechla bych si..ale ouha..snad háravka, nebo někdo vytáhl něco dobrého na zub..Argo stočil své velké tělo směrem ven s parkuru a začal natahovat svůj čumák zvědavě do řad přihlížejících..po dohadování, kdy já chtěla Arga zpět na parkur a Argo chtěl to lákavější jsem přece jen zvítězila a za smíchu všech doběhla do cíle..ani se nedivím..vypadalo to následovně..já - Argo (mazlivě) --Argo otočil hlavu na mou osobu a půl těla ho následovalo..já - ANO (povzbudivě) a Argo se otočil opět ven z parkuru..já - Argo (trošku silněji)..Argo se opět otočil na mě..já - ANO (povzbudivě)..Argo se opět otáčí ven z parkuru a míří k pásce..já tentokrát už hodně silně - ARGO...Argo se otáčí a míří na kladinu, jak je v plánu..avšak mé..to je šikulka si vysvětlil po svém a opět míří ven a kladinu nechává za sebou..tentokrát jsem zařvala Argo a ten pochopil, že už to není legrace a krásně udělal kladinu a doběhl do cíle..jak už jsem poznačila dříve..za smíchu přihlížejících. Druhý běh Arga byl lepší, ale podcenila jsem výběh z tunelu, který ho vynesl více ze směru skočky a tak ji minul a zapíchl se do tunelu..radsotně doskotačil zpět k překážce a doběhli jsme opět bez shození a chyb..no snad to bude příště lepší.

Lucky se potatil a jeho nosíček přesně kopíroval cestičky háravých fenek..asi mu nikdo neřekl, že je vykastrovaný..nevnímal, že ho páneček navádí a hlavně kudy..šel si svou cestou..nebo spíš cestou ukápnutých slečen..takže oba dva běhy zaběhl na čistý disk.

Dastík první běh dal krásně..neshodil, vnímal a běh byl orpavdu moc hezký..taky stál na bedýnce s krásným číslem 1. V druhém běhu ho páneček hlídal a táhl tak moc, až ho přetáhl a diskly se ve špatné díře tunelu..pak až do konce se Dastík opět snažil a doběhl bez chybičky. 

Beník agility zaběhl s jednou chybkou..odmítačka, když se panička opět ztratila..byli jsme šestí. V druhém běhu už to bylo lepší a čekalo nás čtvrté místečko...součet 4 místo..Placička je prostě snaživka.

Jerry obhajoval naši smečku ve veteránech..ale stejně jako Lucky putoval jeho nos po zemi a tomu odpovídala i jeho rychlost..sice doběhl v obou bězích (v jednom skočená zóna..jak jinak), ale s běhy jsem nebyla ani trochu spokojená..příště mu do nosu narvu minimálně tampón. V agility byl třetí a stejně v jumpu..takže součet je jasný - 3.místo.

Den uběhl jako voda...vždy je to tak, že na co se těšíme uběhne tak rychle, že skoro nepostřehnete, že už je to pryč...a my se na závody opravdu těšíme..tak zase příště.

 

 

 

 Kostelanská tlapka

Když se objevily propozice, neváhala jsem a přihlásila nás..jsou tam i štěnda, tak si Argo vyzkouší v praxi to, co mu hustím do hlavičky už od podzimu. Tehdy se mi to zdál super nápad, ale jakmile se datum závodu blížil, už jsem si tak jistá svým rozhodnutím nebyla. Ale co už..kostky byli vrženy a tak jsme se dali v sobotu bojovat. Sluníčko vykukovalo z pod mraků a tak jsme doufali, že bude i počasí na naší straně.
Přijeli jsme do Kostelan a když jsme zaparkovali auto, tak Beník, Dasty a Lucky zůstali v autě a Argo šlapal s náma, protože jsme se báli jeho samstatné reakce v autě. Po prezenci, kdy Argo byl jako Alenka v říši divů a strkal nos do každé bedýnky, klece a všechno očichával a nevnímal, že na něj mluvím, jsem o svém úmyslu, že Argo měl začít na domácí půdě, byla přesvědčena. Podívala jsem se na manžílka a pípla otázku:"Budeš se moc smát, když Aryš zdrhne a nepujde semnou?" Jeho úsměv byl dostatenčně výmluvný. "To jsem si myslela". Víc už jsme se k tématu Argo, já a parkur nevraceli. Při prohlídce jsem si uvědomila, že štěnda jsou nyní asi na jiné úrovni, než když jsme začínali. Parkur tomu docela odpovídal, otočky a vysílačky tu museli fungovat..kdo je neuměl, buď skopl psa a nebo ho musel hodně vytláčet a vracet tam, kam měli běžet. Byli jsme první v large a já se šla s Arem rozkočit..po absolvování dvou překážek zdrhl na druhou stranu za kamarádama v bedýnce a obíhal jednu vedle druhé a nakukoval, kdo je vevnitř. Utíkala jsem pro něj a za obojek ho dovedla na start. Po otázce, zda chci psa podržet jsem jen zavrtěla hlavou s tím, že pokud bude chtít zdrhnout, tak to udělá kdykoliv. Nadešla jsem si a otočila se. Argo sice seděl na startu, ale halvu otočenou dozadu a hleděl na lidi a psy kolem parkuru. Teď nebo nikdy...Ary hop..a ...Argo se otočil na mě a vystartoval a dokonce tím směrem, kde jsem byla..Argo ukázal, že jsem mu klidně mohla věřit..zaběhl krásně a dle manžílka i rychle..Pak byla hra 2 a ta semi zdáal opravdu pro štěnda docela složitá a pro velké pesany i hodně smrsklá..pokud se Argo rozběhne, tak to nevybere a přeběhne..stalo se to, co jsem předvídala..Argo se rozběhl a navíc ho zaujala rozhodčí na parkuru a při výběhu z tunelu hleděl přímo na ni a utíkal za ní..ale pak mu došlo, že je asi lepší utíkat za mnou a překážku vybral tak tak a skočil ji správným směrem a parkur jsme doběhli už bez problémů..no bez problémů ani ne..povrch byl šílený..nedalo se běhat..prášilo se až hrůza a měkký písek nedovoloval se rozběhnout a spíš se pes i člověk ploužil..Argo byl už v cíli a já se ploužila někde mezi předposlední a poslední skočkou..Argova poslední skočka byla hodně váhavá, nevěděl jestli ji udělal dobře, a zastavil se za ní a čekal na mě..já se doploužila šťastná, že je to za náma a mezi tím si už Argo našel svůj aportek za parkurem a už se odměnil sám..Vyhlašování bylo překvapením, protože výsledky jsme neznali. Když ve hře 1 vyhlásili Arga a mě na 2. místě, nevěřila jsem tomu, protože jsem si myslela, že štěnda budou vyhlašována společně..ale rozdělili to do dvou kategorií..smolíky a medíky s largema, v každé skupince asi po 10 pejscích. V druhém běhu jsme byli 3. Argo dostal medailičku, ale víc ho zajímala taška. Jak jinak. Šli jsme do auta pro kluky a i když jsme se snažila reagovat dosti rychle, nepodařilo se mi Arga udržet a ten na jeho postavu velmi rychle chňapl po pánovi, který seděl a ládoval se řízkem a chlebem..Argo se rozhodl pro chleba a cvakl mu po chlebu..nutno podotknouti, že ten chleba opravdu chytl..omluvili jsme se pánovi a ten to bral s humorem..díky mu!!!..krajíc ožužlaný od Arga mu vůbec nevadil a baštil dál..
Pak přišli na řadu pokročilí - tudíž naši kluci. Lucky běhal první. I on měl problémy v písku utíkat a navíc Dušan mu prášil do očí..nechtěla bych být na místě těch psů. Lucky to nevzdal a doběhl si pro první místo. Bylo na něm znát, jak ho běh unavil..začal být podrážděný a hned se cpal na klín a usínal. Byl nervozní a tak nám bylo jasné, že druhý běh asi nebude nic moc..překvapil..kromě klasicky skočené zóny, kterou se snažil Dušan uhlídat a stál a čekal na konci kladiny. V tomto běhu byl druhý, což nás překvapilo. U Dastíka nám bylo jasné, že v tomto povrchu bude mít problém ze skákáním a nemýlili jsme se..Pozhazoval kde co a i on po prvním běhu byl unavený a nevnímal vůbec, když jsme na něj mluvili a přivolat ho byl opravu problém. V druhém běhu, se diskl, když se nestočil na skočku, ale vběhl na kladinu. Dušan ho moc nehnal a snažil se ho spíše umírňovat v jeho zbrklosti. Po tomto běhu byl Dastík opravdu mimo a báli jsme se následků. Po cestě k autu vůbec nevnímal a šel jako beránek s hlavou skloněnou. Poslední by Beník. V prvním běhu jsme se mou nešikovností, diskly. Udělala jsem přeběh za tunelem a mělo se jít na dálku..vedle byl slalom..snad si Benďa myslel, že se po dálce půjde na slalom a tak skočil dálku ze šika..a když viděl, že se nejde zaplul do tunelu, který byl sice další správný v pořadí, ale měli jsme si první opravit onu dálku a když je Benďa v rozběhu, tak ho žádné ke mě, tady, nebo nááá nezastaví...vyběhl z tunelu rozradostněný jak to zvládl a já neměla chuť mu tu jeho radost vzít a tak jsme si to opravili a běželi s chutí dál..no s chutí..já už nemohla a tak jsem si to chtěla zkrátit a když jsem ukázala Beníkovi tunel, který bohužel zaregistroval až pozdě, tak se zastavil a díval se na mě jestli to fakt myslím vážně, že ten tunel tam má být. Roztáhla jsem ruce, což je pro Benďu povel, aby mi skočil na ruce a řekla jsem mu, že prdíme na to...všichni v okolí toho zrádného tunelu se začali smát a tleskat. V druhém běhu (musím podotknout, že v tomhle jsem si fakt nevěřila, protože tam byli pasti jako náběhy do tunelu a lákající skočky) Beník vnímal a i když na startu poštěkával, což je většinou důkazem toho, že má dobrou náladu a on to zvládne klidně i bezemne, klidně i něco navíc, i přes to mě překvapil a dal čistý, krásný a nejrychlejší běh ze věch. Nevěřila jsem tomu a šla se radši přesvědčit..druhému pejskovi dal 3 vteřiny. Byl to pro mě šok, ale musím říct, že se mi líbilo, když jsme stáli na stupínkách mít vedle sebe třeba malinu, nebo borderku a ten můj tuleňek byl první. Pochvala od paní rozhodčí, že Beník je prostě úžasný pejsek mě zahřála. Slávka má prostě našeho Benďu ráda a ráda ho vidí. Koho by to nepotěšilo, že?
Příští týden máme závody v Hodoníně. Tak nám držte tlapičky.
 

 
 

 

Fotoalbum



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 11040
Měsíc: 46
Den: 5